Háj u Aše.
Nad městem Aš se vypíná krásná, velká, stará kamenná rozhledna - Háj u Aše. Zároveň je to naše nejzápadnější rozhledna. Postavena byla roku 1904. Sbírka na ni se konala 30 let. Opravdu stojí za navštívení. Horší je to s dostupností. My jsme s zde Frantou byli v roce 2004. To bylo synovi 6 let. Volili jsme tedy expediční taktiku s dvojím přespáním v kempu ve Františkových Lázních.
Vyjeli jsme ranním rychlíkem z Prahy a v poledne si dávali oběd v nádražní restauraci ve Františkových Lázních. Rozhodně to není typická hospoda, ceny hotovek odpovídají lázeňskému standartu. S krosnou a stanem jsme zprava obešli centrum, dostali se do zadní části parku, kde se odbočí vpravo a vyjde se u kempu. Cesta je dlouhá asi 2km. Kemp Jadran je na břehu starého kachňáku s rákosím, uvnitř je stará veřejná plovárna. Ceny jsou vysoké a odpovídají převážně holandské klientele s obytnými vozy. My jsme si zde s naším malinkým stanem připadali poněkud nemístně. Slušně zde ovšem vařili, trochu horší byly sociálky. http://www.dokempu.cz/kempy/cr/karlovarsky-kraj/frantiskovy-lazne/kemp-jadran-233/
První den jsme si prohlédli lázně. Františkovy Lázně jsou velice hezké, byli jsme zde třikrát a budu jim věnovat samostatný článek. Druhý den ráno, za jasného letního počasí, jsme opustili spící kemp, prošli probouzejícím se městečkem, dali si u stánku na nádraží teplý čaj s oplatkou a vyrazili lokálkou do Aše. Z nádraží v Aši je vidět rozhledna na kopci přímo proti vám. Je nutné sejít dolů do města a okolo městského muzea opět stoupat po značce vzhůru.Doporučuji se v muzeu zastavit. I když na to moc nejste, tak vás možná zaujme venkovní expozice smírčích křížů. http://krize.muzeum-as.cz/
A pak stále vzhůru do výše 758 m.n.m. Náhle se v průseku nad vámi objeví fantastická bílá stavba. Vedle rozhledny je zajímavá restaurace, kde jsme se opravdu dobře najedli, bez většího finančního zatížení. Z rozhledny Háj je kruhový výhled na celé české i německé Smrčiny. Krajina je zde poněkud jiná než ve vnitrozemí, pochopitelně i architektura. My jsme pokračovali dále lesem podél bývalé východoněmecké hranice, otevírali se nám nádherné pohledy do údolí, potkali jsme zapomenutý hrad i první protestantský kostel na našem území.
Ve vesnicích se dalo občerstvit v klasických hospůdkách, odkud se ani nechtělo.
Došli jsme až na nádražíčko ve Studánce. To je předposlední zastávka na trati č.148, pak už je jen město Hranice v Čechách. Tehdy byl ještě provoz na této trati docela dobrý. Dnes sem zajíždí jen jeden pár vlaků denně. I ten se dá použít pro cestu zpět do Aše a Chebu - odj. 16:41 z Hranic. Cesta po trati č.148 je zajímavým krajinářským zážitkem i pro ty, co nemusí projet každou lokálku.Večer jsme se vykoupali na plovárně v kempu, která značně připomíná tu z filmu Rozmarné léto, vyfotili západ slunce nad kačákem a šli se schovat před komáry do stanu.
Třetí den byl vyhrazen cestě rychlíkem zpět do Prahy.