Mělník
Je první červencové úterý roku 2007. Prázdniny se teprve rozbíhají a my v rámci rodinné dovolené navštěvujeme město Mělník. Frantík touží vidět soutok, který zná jen z televize.
Od vlakového nádraží se jde rovně, přejde se silnice i potok Pšovka, pěší stezkou se pokračuje podél autobusového nádraží a dále šikmo vzhůru delší ulicí do centra. Procházíme pražským předměstím, které tvoří architektonicky hodnotné, prvorepublikové vily. Ze stejné doby pochází kulturní dům po levé ruce, v kterém svět ve známém filmu přicházel o své básníky. O kus níže a dále je mezi vilkami sauna, kde se také odehrála jedna z kultovních scén tohoto filmu. 
Od kulturního domu se dostáváme stále rovně do kopce na Náměstí Karla IV. Upřímně řečeno, Otec vlasti by zřejmě nestál o to, aby jeho jméno bylo spojováno s tímto příšerným prostorem. Socialistická architektura se zde vyřádila a polistopadová doba všemu špatnému dala korunu.
Naším orientačním bodem však je před námi stojící Pražská brána, pozůstatek středověkého opevnění starobylého města. Procházíme branou, dáme se trochu doprava a jsme na Náměstí míru, jehož nepravidelný půdorys má původ ve slovanském hradišti kmene Pšovanů. Ani toto historické místo nezůstalo ušetřeno architektonických příšerností minulých dob. 
Přesto si náměstí z větší části zachovalo středověký ráz – zejména celá strana domů na jeho východní straně. Na jejich konci je Kostel Čtrnácti sv. pomocníků a přilehlé Regionální muzeum. Skrz jeho průjezd je přístup na zachovalý parkán s výhledem na zbytky hradeb.
Muzeum stojí i s malými dětmi za prohlídku. Už proto, že vstupné není drahé a expozice nejsou rozsáhlé a nudné. Začínáme detašovaným pracovištěm o pár desítek metrů dál, kde je výstava dětských kočárků včetně dobových dekorací. Pak se vracíme zpět do hlavní budovy a prohlížíme si historii vinařství ve městě a v okolí. K vidění jsou listiny, ale i nářadí od nejstarších dob až po dobu nedávnou. Na závěr procházíme starý vinařský sklep. U pokladny si domů kupujeme vzorek z výroby místní vinařské školy a jdeme na oběd.
Eva preferuje pizzerie a jedna je hned vedle muzea v domě č. 5. Mají zděnou pec. Pizzy, rissota i gnocchi jsou výborné. Ceny spíše nižší, i když lidovky to nejsou.
Po jídle si jdeme sednout na vyhlídku a pozorujeme soutok. Viditelnost je dobrá, bez problémů jsou vidět nejen homole Českého středohoří, ale i věžáky kladenského Rozdělova.
Vynecháváme kostnici v Chrámu sv. Petra a Pavla, jehož věž je nepřístupnou dominantou města. Zámecké nádvoří jen fotíme. 
Zámek je restituovaný a poněkud příliš komerčně využívaný. I když je třeba uznat, že se dokončuje rekonstrukce renesančních exteriérů. Přístupná je galérie a pochopitelně zámecká restaurace s dobře zaplacenou vyhlídkou na Českou tabuli s Řípem.
My se vracíme na náměstí. Naproti muzeu je opravený dům s hezkým dvorem, kde je čisté WC a také příjemná cukrárna s netradičním pohledem na sousední zámek. Nabídka sladkostí, zmrzlin a hlavně různých druhů káv je překvapivě široká. Ceny jsou mírné.
Cestou zpět neodoláme návštěvě interiérů Pražské brány. V létě se otevírá po 14. hodině a je zde centrum místní bohémské mládeže. Ve třech poschodích nad sebou je umístěna originální čajovna s výhledem na město. Obsluhu zajišťuje podnos na laně se zvonečkem, který je číšníkem vytahován a spouštěn do jednotlivých pater.
Pak již zpět na nádraží a hurá do Prahy. Mělník je rychlíkovou zastávkou na trase Kolín – Ústí nad Labem – západ. Pražáci musí přestupovat ve Všetatech, případně v Lysé nad Labem.
V sobotu lze doporučit toto spojení ráno z Prahy: odjezd z Prahy hl.n. v 7:15 rychlíkem R940, ve Všetatech přestup na Sp1610, příjezd do Mělníka v 8:25.
Z Mělníka odjíždí R721 v 17:43, přestup ve Všetatech na R1441, příjezd do Prahy na hl.n. je v 18:38.
Jako obvykle ještě pár odkazů:
http://www.melnik.cz/
http://www.lobkowicz-melnik.cz/
http://ots.melnik2000.cz/melnik/muzeum.htm
http://nunki.wz.cz/chajky.php?chajka=melnik-cajovnagalerievevezi