Důl Mayrau.
Je pátek 27.7.2007 a my vystupujeme z kladenské městské linky číslo devět na zastávce Vinařice, Důl Mayrau. Vchod je asi dvacet metrů před námi. Vstupujeme dovnitř, hned vlevo je hala, kde si nás přebírají průvodci. Na internetu je sice psáno, že prohlídky začínají vždy v celou hodinu, ale bývalí havíři nám jasně sdělují, že u nich to chodí tak, že prohlídka trvá dvě a půl hodiny a příchozí se napojují a pak zase na stejném místě odpojují od skupiny. V praxi to znamená, že někde začnete a za dvě a půl hodiny tam se zcela jinou skupinou skončíte. Průvodce je ovšem stále tentýž a jeho nepřetržitý výkon je obdivuhodný.
I my teda začínáme v necelé polovině okruhu, ale popíšu jej od teoretického začátku. Tak tedy vstupné činí 40,- Kč pro dospělého a 20,- pro žáky, studenty a důchodce. Měli by zde poskytovat 50% slevu na Eurobeds, ale to se mi nějak nepodařilo prosadit. Vzhledem k nasazení místních důchodců jsem se o to ani moc nesnažil. Začínáme prohlídkou malé muzejní expozice, kde jsou modely Mayrau a některých jiných šachet, je nám promítnut krátký film z první poloviny devadesátých let, kdy se na Mayrau ještě fáralo, ale už se začalo uvažovat o skanzenu. Jedna místnost muzea je věnována výbavě horníků a vývoji záchranářské výstroje.
Dále procházíme původní známkovou kontrolou do hornických šaten. Je zde zachován princip posledního pracovního dne. Skříňky jsou polepeny typickým materiálem pro pány, v řetízkové šatně visí oblečení a boty, jakoby je tam včera někdo vytáhl. Přitom je tomu už 10 let. Následuje prohlídka strojoven těžných jam. Na šachtě jsou zachovány tři unikátní těžní stroje. Těžní stroj Robert z roku 1932 pamatuje elektrifikaci dolů. Pohonem byl stejnosměrný motor. 
Z roku 1905 pochází dva parní těžní stroje od firmy Ringhoffer. Už řadu let nejsou na páru, i tak jsou ale v perfektním stavu i po devadesáti letech ostrého provozu a deseti letech provozu muzejního. V kopci Homole je návštěvníkům přístupná učňovská štola, která je eldorádem dětí včetně mého Fandy. Vedle je budova Dýmnice, kde trénovali záchranáři zdolávání důlních ohňů. 
Na volném place jsou různé mašinky, vozíky a důlní nakladače. To vše je provázeno výkladem nadšence, který sem chodí na šichtu už padesát let.
Po prohlídce obědváme domácí řízky s okurkou a chlebem. Hospoda u brány už má řadu let po zavírací hodině, tak nasedáme opět na devítku, která jezdí vždy 4 minuty po celé a jedeme do centra Kladna. Zde vcelku marně sháníme normální hospodu, pěší zóna je velice sterilní a historické náměstí mrtvé. 
Za kostelem je zámek s muzeem a medvědáriem. V muzeu jsme už kdysi byli (ve sklepení je napodobenina šachty) a medvědi jsou jako obvykle schováni před zraky návštěvníků. Zámecká hospoda otevírá až po 15. hodině. Podobně tak činí řada jiných podniků v Kladně – asi se čeká na příliv lidí z Prahy, kde celé Kladno pracuje. My po půlhodině nacházíme hospodu u divadla. Je zde čisto, příjemná atmosféra a dobré i vcelku levné pivo.
Z Prahy doporučuji přímý vlak Os 9800 odjíždějící denně v 9:27 z Masarykova nádraží a příjíždějící do zastávky Kladno-Švermov v 10:38. Odtud buď 3km po silnici pěšky nebo využít autobus č.9 jezdící v hodinových intervalech cca 15 minut před celou. Autobus stojí kousek od vlakové zastávky. Zpátky navazuje na devítku vlakový spoj 19809 s odjezdem v 14:29 ze Švermova a s přestupem na kladenském nádraží na Os 2511. Pokud není výluka (nyní je), tak je na masaryčce v 15:47. Vše jede denně.