Lokálka

Je sobota jedenáctého srpna 2007.  V 7:45 nastupujeme v Praze do EC 121 Košičan. Odjezd je až v 8:07, ale v sobotu bývá tento expres i v jedničce hodně plný. Dobře děláme, obsazujeme jediný stoleček pro dva, který je bez místenek. Z hlavního nádraží vagón odjíždí plný, časem někteří lidé stojí, což je v 1.třídě poněkud nedůstojné, leč v Košičanu časté. Do Olomouci přijíždíme s desetiminutovým zpožděním. Zbývá nám dvacet minut na rychlý oběd. Jsme příjemně překvapeni nádražní jídelnou. Skutečně zde stíháme kvalitní teplý oběd a ještě si můžeme vybrat ze slušné nabídky. I ceny jsou přijatelné.
 V 11:23 se osobákem vracíme zpět do Červenky. V těchto místech se buduje železniční koridor, tak se to opět neobejde bez zpoždění. Jsme trochu nervózní, ale na rozkopaném nádraží v Července na nás čeká motorový vůz, který nás bez přestupu doveze až do Mladče. Trať 274 z Litovle do Mladče je pravidelnou osobní dopravou provozovaná jen o víkendu. Přesto jsme v tomto úseku ve vlaku sami. Po pravdě řečeno, spojení je tak složité a dobrodružné, že se nedivím rodinám, které k jeskyním zajedou autem. Zvláště když sjezd z dálnice je hned za rohem.

Ve 12:18 vystupujeme na zastávce Mladeč jeskyně. Po úzké asfaltce scházíme na náves. Odtud vede nově dlážděný chodník k jeskyni. Celá trasa je asi kilometr dlouhá. Plné vstupné je 60 Kč, děti a foto jsou za polovinu. Prohlídka trvá 50 minut. V jeskyni byla nalezena řada paleontologických nálezů. Mnoho jich bylo zničeno při požáru mikulovského zámku, ale některé kosti pravěkých zvířat se dochovaly. Nyní jsou k vidění hned na začátku trasy. Labyrint chodeb je obrovský. Zpřístupněna je jen malá část. Jen v některých prostorech je dochovaná nepoškozená krápníková výzdoba, ale ta stojí za vidění.

Mladečské jeskyně jsou v kopci Třesín. Ten je celý zalesněn smíšeným lesem a vede tudy okružní naučná stezka, na kterou se vydáváme. NS vede nejdříve po červené značce, za lesem odbočuje po modré TZ až do Mladče. Na modrém úseku jdeme podél Mlýnského potoka, který nás odděluje od dálnice z Prahy do Olomouci. V mírném dešti se hrabeme blátivou odbočkou do Rytířské síně. Jeden stojící jónský sloup připomíná, že se nacházíme ve starém anglickém romantickém parku ve stylu Lednice. Původně těch sloupů bylo 16 a tvořily síň s dalekou vyhlídkou. Pak se vše zřítilo – až na ten jeden. Cestou přeskakujeme krásné prameny. Zablácení vstupujeme do hospody v Mladči na návsi. Uvnitř je typická atmosféra – několik místních stojí okolo kulečníkového stolu, v nabídce je pivo, kofola a utopenci s tatrankou. Slušná situace.
Pokračujeme 5 km po červené do Litovle. Přecházíme dálnici a podél řeky Moravy procházíme nádherným lužním lesem. Strach z komárů je zbytečný. Vychází sluníčko a před námi svítí věž litovelského kostela. Potkáváme kondiční běžce i zamilované páry.
Oproti plánu stíháme zpožděný vlak z Litovle do Červenky. Z prohlídky Litovle sice sešlo, za to máme čas na přestupu v Července. U nádraží je příjemná hospoda s teplými jídly do večerních hodin.
Potřebujeme se dostat na rychlíkovou zastávku do Zábřehu na Moravě. Osobní vlak od Olomouce má ovšem 15 minut zpoždění. Když konečně přijede, je náš rychlík už v jeho závěsu. Celou cestu jsme nervózní, že nás předjede. Na provizorní jednokolejce to naštěstí nejde, tak v Zábřehu relativně v klidu přestupujeme do R 626 Emil Zátopek. V Praze jsme po deváté hodině večer. Bylo to hezké odskočení z rozpáleného a hlučného velkoměsta.
www.caves.cz
http://www.mikroregionlitovelsko.cz/
http://www.stezka.cz/lokality/olomouc/ns-tresin_mapa.htm
http://www.ok-tourism.cz/strednimorava/trasa/81/
http://www.mladec.cz/?clanek=23