Krnovsko.
Po příjemném obědě na krnovském nádraží nasedáme na vlak směr Opava. Jedeme těsně podél polské hranice rovinou směrem na východ. Po pravé ruce máme zalesněný hřbet a na něm dvě kamenné rozhledny a mezi nimi ruiny hradu.
Vystupujeme na zastávce Úvalno a v poledním žáru zvolna stoupáme nekonečnou vesnicí po modré značce vzhůru. Po několika kilometrech dosahujeme hřebenu a značka odbočuje doprava. Před sebou máme mohutnou rozhlednu, ale nejdříve doplňujeme tekutiny v zájezdním hostinci. Z rozhledny je daleký výhled do polských rovin a také směrem na Opavu. Zajímavá je také jižní strana obzoru, kde jsou k vidění méně známé partie Nízkého Jeseníku.
Po značce pokračujeme mírnou oklikou na hrad Cvilín. Monumentalita jeho rozvalin svědčí o jeho středověkém významu. Nepřítel přicházející z Polska byl odtud jako na dlani. Já mám však větší strach o svého syna, který nadšeně a bez známek únavy pobíhá po nezajištěných chodníčcích. Navíc přítomnost zmijích na hradních zdech je téměř jistá.
S odlehčenou nervovou soustavou, že se nic nestalo, pokračuji s Frantou dále. Listnatým lesem stoupáme mírně vzhůru na poutní vrch Cvilín. Nablýskané církevní stavby obcházíme, naším cílem je štíhlá rozhledna Cvilín s malou věžičkou. Z ní máme pod sebou Krnov jako na dlani.( www.mikroregion-krnovsko.cz ) Na západě by měly být vidět Jeseníky včetně Pradědu, ale ty jsou po dopoledním dešti stále v oparu. Sbíháme do města, na zahradní restauraci tankujeme pivo a limču a přes historický střed města a pak dlouhou nudnou třídou míříme k nádraží.
V klidu stíháme poslední rychlík do Jeseníku. Cestou si ještě jednou vychutnáme polské Glucholazy. Večer v kempu servírka nevěří, kde všude jsme dnes byli a co všechno zažili. Ve stanu usínáme velice rychle. Vždyť jsme dnes celkem nachodili asi 25 km.