Lokálka

Město je významným železničním uzlem na koridoru z Prahy do Českých Budějovic. Důležitá je lokální trať přes Obrataň do Pelhřimova a Kostelce u Jihlavy, kde se napojuje na páteřní trať z Plzně do Brna. Další lokálka jezdí z Tábora přes Milevsko do Písku. No a zcela specifická je trať do Bechyně, elektrifikovaná panem Křižíkem, s výzmamným mostem přes Lužnici hned v Táboře.

Začátky města Tábora jsou poněkud spletité. U jeho zrodu stojí mocné šlechtické rody, královské výnosy i hordy husitů. Je zajímavé, že královským městem jej v roce 1437 učinil Zikmund Lucemburský, ta Liška ryšavá, proti které husité desítky let bojovali. Až do Bílé hory Tábor zkvétal, pak se dostal pod císařské sankce, Švédové jej vypálili a po Třicetileté válce muselo být padesát zchátralých a opuštěných domů zbouráno. Místo nich byl postaven augustiniánský klášter. Na samém začátku 18. století pak za hradbami vyrostl dominantní klášter v Klokotech.

V sobotu 26.9.2009 s rodinou brouzdáme ulicemi prosluněného města. První zdoláváme věž gotického kostela na náměstí. Na vrchol vede 200 schodů různé průchodnosti, musí se podlézat pod velkým zvonem a mít s sebou drobné, protože se platí až nahoře. Výhled na krásné město s Jordánem je ovšem famózní. Na náměstí si prohlížíme gotické a renezanční fasády domů. Baroko se jich nedotklo, protože za Habsburků byli místní měšťané chudí.
Na oběd jdeme do restaurace naproti kostelu. Dáváme si bramborové noky na různé způsoby, ale kvalita ani množství nás nenadchnou. 

Po poledni míříme na bývalý hrad Kotnov, který byl již v 17. století přestavěn na pivovar a původní zůstala jen mohutná věž. Dá se na ni vylézt. Pod ní jsou výrazné zbytky středověké fortifikace v čele s obnovenou Bechyňskou branou. Tou míříme na Švehlův most klenoucí se přes hluboké údolí Lužnice. Z jeho vyhlídky je nádherný pohled na církevní komplex v Klokotech topící se v pestrobarevné podzimní zeleni. Cestou zpět nemineme starý židovský hřbitov s velkorysou parkovou úpravou a za Kotnovem odbočujeme doleva do bývalých klášterních zahrad augustiánského kláštera. Dnes je to místo rodinných procházek s hezkým dětským hřištěm. Počasí je krásné, a tak návštěvu muzea na náměstí redukujeme na půlhodinovou prohlídku podzemí a míříme k rybníku či spíše středověké údolní nádrži Jordán. Dílo je skvěle zakomponované to tváře města a je technickou památkou velkého významu. I jeho okolí nabízí řadu pěkných procházek. Škoda že malá botanická zahrada na jeho břehu o víkendech prý není přístupná. Ani k ní tedy nemíříme.
Večer trávíme stylově pod železničním mostem do Bechyně na břehu Lužnice v rodinné hospodě se skvělou atmosférou a velice příjemným jídelním i nápojovým lístkem. Kdybychom nemuseli odejít, seděli bychom tam až do teď.

Z gastronomického hlediska je vhodné zmínit táborské cukrárny a kavárny. Je jich v historické části města hodně a stojí rozhodně za návštěvu.